Black Roses chapter 6 - V temnotě pochybností

1. října 2010 v 20:36 | Shio Usami No Akira von Nostradamus

... text o zakázené lásce mezi andělem a služebníkem ďábla. Text o lásce, která měla podobu černých růží. Byla to smutná píseň a on ji zpíval naprosto čistě a procítěně...

,,Takehiro" popadla mě za ruku Ayumi.
,,A-Ayumi"
,,Pojď si se mnou zatančit. Budeme jako princ a princezna z pohádkových knížek" usmála se a odvedla mě mezi ostatní tančící páry. Opatrně jsem ji vzal kolem pasu a pomalými pohyby do stran jsem se pokoušel tančit. Bolelo mě pořád břicho, takže se tomu nedalo ani zdaleka tanec říct, ale snažil jsem se ho aspoň napodobit. Narozdíl ode mě tančila Ayumi jako motýlek na rozkvetlé louce. Asi po minutě houpání sem a tam píseň skončila a skupina začínala odkládat nástroje.
,,Děkujeme za tak velkou přízeň! První série písní za námi, takže pokud dovolíte, tak bychom si rádi udělali přestávku" pronesl s úsměvem Satoshi a následně zmizel i s celou skupinou v zákulisí. Teď se mi naskytla příležitost si s ním chvíli promluvit, když zrovna nekrvácím a tak podobně.
,,Ayumi?"
,,Ano?"
,,Jdu za Satoshim do zákulisí, zůstaň tady prosímtě" řekl jsem a ona lehce přikývla hlavou.
,,Běž za tím svým zachráncem, počkám tady"
Parket byl prázdný a tak jsem se bez problémů dostal až ke dveřím do zákulisí.
,,Kdo jste?" zeptal se mě jeden z velkých chlápků v obleku před vchodem.
,,Eh.. no já jsem Satoshiho kámoš Takehiro Yamada" vypadnulo ze mě nakonec. Kámoš? Vždyť mě viděl jen jednou a to mě spíš zachraňoval než se se mnou bavil. Určitě mě hned na první pohled nepozná, když nemám ty modřiny a šrámy jako odpoledne.
,,Kámoš? Jen aby" odstoupil a já vešel do " hostům nepřístupné zóny".
Zahnul jsem do prava a na konci úzké uličky ozářené svícny uviděl dveře. Srdce se mi rozbušilo, tep se mi zrychlil a uvnitř sebe jsem pociťoval zvláštní pocit horka.
,,Takehiro?" ozval se za mnou hlas mého zachránce z dnešního odpoledne.
,,Sa-Satoshi"
,,Co tu děláš? Neměl bys ležet v posteli?" zazněl ustaraně.
,,Ne, jen ti chci poděkovat, že jsi mi dneska pomohl" uklonil jsem se pro výraz vděku.
,,Není zač! Teď pojď se mnou, chci se o něčem v klidu promluvit a tady na chodbě klid není" požádal mě a zalezl zpátky do temné místnosti odkud před chvíli vyšel. Když jsem se ocitl vevnitř malí temné, ale útulné místnosti, tak Satoshi okamžitě zamknul.
,,To aby nás nerušili v konverzaci" ozval se jeho hlas z temnoty. Skoro jsem ho v té tmě neviděl, jen jeho siluetu ozářenou únorovým měsícem na obloze.
,,Jsi opravdu v pořádku?" zeptal se mě ještě jednou.
,,Už jsem ti říkal, že je to dobré. Sice mám pár modřin a bolí mě břicho, ale z toho se dostanu" uklidnil jsem ho. To má o mě takový strach? Vždyť mě ani nezná!
,,Můžu se na něco zeptat?"položil mi otázku a posadil se na zem. Ani chvilku sem nečekal a sedl si taky.
,,Klidně se ptej"
,,Proč tě ti kluci vůbec mlátili?"
,,No.. to je na dýl a nepochopil bys to " snažil jsem se to nějak ututlat, abych mu to nemusel vysvětlovat.
,,Ani bych nechtěl vědět co by ti udělali, kdybych tama náhodou nešel" zajímal se.
,,No Satake vytáhl nůž, takže si myslím, že bych skončil s krvavými šrámi na obličeji a možná bych měl trochu zkrácené vlasy, ale víc by si asi nedovolil" poznamenal jsem.
,,Takže ten tvůj vcelku netčený obličej a dlouhé vlasy tu jsou jen mojí zásluhou?" zněl trochu pobaveně.
,,No když to tak bereš" pousmál jsem se znovu. Celí tento rozhovor v temné místnosti mi připadal zvláštní. Bylo to jako bychom v této chvíli existovali jenom my dva. Celí takto zamyšlený jsem si ani nevšiml, že se Satoshi přiblížil až úplně ke mně.
,,Tvé vlasy patří jen mně" řekl tajemně a sáhl mi rukou do vlasů.
,,Tvé netknuté ruce patří jen mně" zopakoval stejnám tónem a druhou rukou mě chytil za ruku.
,,Tvá bílá tvář patří jen mně" oddělal ruku z mých vlasů a chytnul mě za bradu. Pomalu jsem se začínal bát co bude následovat potom a začal si o Satoshim myslet všelijaké věci.
,,Dokonce i tvá duše.... patří jenom mně"

TO BE CONTINUED

----------------------------------------------
poznámka autora:
OMG co to je za díl? Vymýšlela jsme ho celí den a stejně z toho je taková katastofa. Radši si to po sobě ani nebudu číst nebo umřu smíchy.. No snad se vám to aspoň trochu líbí. Příští díl s ebudu snažit zlepšit :D Jinak k příběhu. Večírek probíhá a Satoshi se opět setkal s Takehirem. Zdá se vám Satoshi moc úchylný?? No brzo vychladne :D

-Shiori
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kana kana | Web | 1. října 2010 v 20:39 | Reagovat

no proste uzasny, sugoi...proste nadhera. nevim jak to popsat. budu se tesit na dalsi dilecek :-D

2 kana kana | Web | 1. října 2010 v 20:53 | Reagovat

jo mimochodem...jak te to napadlo. to by nenapadlo ani me. je to proste nadhera, ja z toho nemuzu a ten takehiro a satoshi...omg......kawaiii :-D

3 Terikami Terikami | Web | 1. října 2010 v 21:18 | Reagovat

zajímavé ^^ katastrofa to 100 % není ;-D akorát to na mě tentokrát bylo nějak přeslazený (*to neber vážně, ona hraje tvrdou xD*) - uuuž se moooc těším na pokračování ^^ bude tam yao... ehe... no nic xD tak se měj xD

4 littlesasa littlesasa | E-mail | Web | 3. října 2010 v 16:49 | Reagovat

Konecne som sa dostala k tej tvojej poviedke :D uz vcera som to chcela citata ale ani neviem ako a zabudla som na to xD potom vecer ked som uz lezela v posteli mi doplo ze som to chcela este precitat xD som mala takee nervy :D lebo som zavisla uz na tej poviedke :D xD
uzasny dielik toto :D aky uchyl je zo Satoshiho ??? O_o ... muhehe ale sa mi to lubi xD :D tak rychlo prosim dalsiii :D
a ozaj :D dakujem za hlasok :))

5 Kayo Kentaro Schiffer Kayo Kentaro Schiffer | E-mail | Web | 27. prosince 2010 v 19:43 | Reagovat

♥♥♥♥♥♥♥♥.... ten konec neměl chybu !!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Děkuji za návštěvu a někdy se zase vraťte!!