Black Roses chapter 7 - Pocit bezmoci?!

3. října 2010 v 20:32 | Shio Usami No Akira von Nostradamus


,,Dokonce i tvá duše... patří jenom mně" ozvalo se z temnoty a já vzápětí ucítil, jak Satoshiho ledové ruce bloudí na mám rozpaleném břiše. Projel mnou mrazivý pocit, který však zmizel, když jsem ucítil Satoshiho dech, který mi dopadal na obličej! Přibližoval se pořád blíž a blíž až mi na obličej začali dopadat konečky jeho ofiny. Celí jsem se třásl strachy a bezmocí, nebyl jsem ničeho schopen. Navíc, i kdybych se o něco pokusil, tak je Satoshi daleko silnější než já. Pokud zapřemýšlím, tak jsem si vlastně Satoshiho představoval úplně jinak- myslím jeho povahu... nikdy by mě nenapadlo...
Naše rty byly od sebe asi 3 centimetry a já už byl smířený s tím, že první polibek po tak dlouhé době bude od chlapa, který mě zachránil a očividně teď dostal náladu na dělání prasečinek.... přiblížil se ještě víc, chvíli nic nedělal a pak se pousmál....
,,Srabe... podívej se, jak se bojíš" ucítil jsem jeho teplý dech na rtech. Potom se, bez jediného slova odtáhl, stoupl si, odemkl a vyšel ven z místnosti. Nechal mě tu ležet naprosto zmateného na gauči. V srdci se mi míchachaly neforemné a neznámé pocity, za které mohl ON. Vůbec jsem se v té chvíli neznal. Co to se mnou bylo? Najednou je mi strašně, až nesnesitelně horko... pořád jsem cítil jeho ledové ruce, které se po mě tolik sápaly. Musím se uklidnit... nakonec se přece nic nestalo, ne? Ale ten pocit...
Vstal jsem z gauče a opatrně, tak aby si mě všimlo co nejmíň lídí, zamířil zpátky do sálu. Black Roses už zase hráli, ale to mě teď nijak nezajímalo. Snažil jsem se na něj nemyslet a najít Ayumi, která na mě čeká u baru. Obešel jsem ochranku a prošel kolem pódia. Satoshi už zase zpíval jako by se před chvílí v té temné místnosti nic nestalo. Moje oči se zadívali na jeho postavu. Je to blázen, rebel... ničeho a nikoho si neváží. Najednou se otočil a podíval se na mě. Naprosto jsem zkameněl...a on... on se jen samolibě pousmál.
,,Takehiro, kde jsi byl tak dlouho?" objala mě Ayumi. S jejím hlasem jsem se opět vrátil do reality.
,,Poděkoval jsi Satoshimu?" zeptala se mě.
,,Jo... dokonce si i vzal odměnu" řekl jsem si tiše.
,,Ayumi, půjdu na chvíli ven si provětrat hlavu, jo?"
,,Půjdu s tebou" usmála se o vzala mě za ruku. Její nálada mě zase vrátila do normálu. V její přítomnosti jsem nedokázal být smutný.

--- v parku na Takehirově oblíbeném místě ---

,,Takehiro, co je to s tebou?" zeptala se mě Ayumi, když jsme oba sledovali měsíc odrážející se na hladině moře.
,,Nic.. co by mělo ?" snažil jsem se zamaskovat své pravé pocity.
,,Od té chvíle co jsi šel za Satoshim jsi nějaký zvláštní" chtila mě za ruce a podívala se mi do očí.
,,V-vážně?" nechtělo se mi o tom mluvit, ale měla pravdu. Ať jsem své pocity skrýval jak jen to šlo, ona ve mě stále četla jako v knize.
,,Ano, mě to říct můžeš, Yukari. Jsme přátelé..." pustila mé ruce a objala mě.
,,Ayumi..." nevěděl jsem co říct.
Poodstoupili jsme od zábradlí a sedli si na nedalekou lavečku. Pak to ze mně všechno vypadlo...

,,Víš, představoval jsem si ho úplně jinak... když mě odpoledne zachránil, byl pro mě jako hrdina, ale teď... nevím co si o něm myslet" tekly mi slzy proudem... takhle zkrouceného mě po dlouhé chvíli viděla jen ona... jakoby jsem to dovolil jenom jí...
,,Takehiro... on je takový trochu rebelský typ a dalo se to od něj čekat, i když tohle bylo trochu. Sice se mezi vámi nic nestalo, ale tohle ti v srdci zůstane nejspíš dlouho" sdělila mi svůj názor Ayumi.
,,Prostě na něj zapomenu a je to..." otřel jsem si slzy do rukávu své rudé košile.
,,Pokusit se o to můžeš." vstala, vytáhla si mobil a zavolala taxi.
Když dojelo, už jsem byl naprosto v pořádku. Po příjezdu domů mě konečně čekal vytoužený spánek, kde jsem měl konečně možnost na něj přestat myslet....

Co je to za pocit?? Musím na něj zapomenout.. pozpřeházel mi celí život vzhůru nohama.....

TO BE CONTINUED

----------------------------------
poznámka autora:
Za prvé: Určitě jste očekávali yaoi.... když jste se nedočkali, tak vás určitě napadlo... však počkej Shiori, takhle nás trápit... yaoi se dlooooouho nedočkáte... ale o tom teď pomlčím.
Za druhé: Od obdivu a vděčnosti k nenávisti?? To sem ale mrcha... ale to se mi na Satoshim líbí.. ta jeho rebelská stránka.. :D
Těšte se na příští díl, který budu naladěn do rytmu tance.. ♥ vždy´t večírek pořádaný Paradise Lust klubem se neúprosně blíží!!

-Shiori - snad se povídka aspoň někomu líbí :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kana kana | Web | 3. října 2010 v 20:44 | Reagovat

sugoiiiii, proste uzasny. nevim rpoc, ale at napises cokoliv, vzdycky me prekvapis. no budu se tesit na dalsi dilecek a na tvoje yaoi si klidně počkám XD

2 Yumiko Yumiko | Web | 3. října 2010 v 21:02 | Reagovat

Já bych řekla, že Zero je tak nějak deprimovanej pořád! :-D Jinak musim, že tahle kapitola se ti moc povedla. :-D

3 Yumiko Yumiko | Web | 3. října 2010 v 21:13 | Reagovat

No jistě, že to čtu!^^ Líbí se mi totiž tvůj styl psaní! Je to nehorázně chytlavý.^^

4 Yumiko Yumiko | Web | 3. října 2010 v 21:19 | Reagovat

Ále, já si v ní najdu stejně spoustu dokonalostí. :-D

5 littlesasa littlesasa | E-mail | Web | 4. října 2010 v 15:39 | Reagovat

uzas! :D mne sa prave take to mierne natahovanie paci :D takze som este spokojnejsia ako keby sa medzi nimi naozaj nieco stalo :D xD a satoshi sa mi paci cim dalej tym viac xD waaa :D byt tak na Takehirovom mieste :3 .... hlavne rychlo prosim pokrackooo :D :3

6 Kayo Kentaro Schiffer Kayo Kentaro Schiffer | E-mail | Web | 27. prosince 2010 v 19:50 | Reagovat

Co na to říci ....dokonalé !! asi jsem se zamilovala !! xDDD do Satoshiho!!!! ♥

7 Azrea Azrea | Web | 7. dubna 2012 v 22:34 | Reagovat

Žádné yaoi?! Vy jste se proti mně všichni spikli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Děkuji za návštěvu a někdy se zase vraťte!!